Základní metodou při vyšetření postižené páteře je, jako ostatně ve všech medicínských oborech, podrobná anamnéza a fyzikální vyšetření pacienta.
Při všech akutních i chronických postižení páteře má i přes veškerý další vývoj techniky zcela nezastupitelnou úlohu rentgenové vyšetření ve dvou na sebe kolmých projekcích. Mezi výhody rentgenového vyšetření patří i jednoduchá možnost zobrazení páteře v pohybu na tzv. dynamických (funkčních) snímcích (obr. 1).
V případě postižení měkkých tkání - meziobratlových plotének a vazů (ponejvíce u degenerativního postižení, u úrazů pro detekci postižení vazivových struktur) a dále pro detekci některých kostních změn obtížně zjistitelných na rentgenu a CT (u zánětů a nádorů) se provádí magnetická rezonance (MRI – magnetic resonance imaging) (obr. 2).
Při podezření na postižení kostních struktur (zejména úrazy, dále zánětlivá a nádorová postižení, degenerativní postižení již méně) se provádí CT (computed tomography) vyšetření (obr. 3)
Pro vyšetření dobré funkce periferních i centrálních nervových vláken se používají metody EMG (elektromyografie), SSEP (somatosenzitivní evokované potenciály) a MEP (motorické evokované potenciály), které provádí většinou neurolog.