Navzdory zažitým představám úraz páteře naštěstí ve většině případů neznamená ochrnutí a dokonce se dá říci, že v průběhu života se s poraněním páteře setká většina z nás, zejména ve stáří.
V dětství jsou obratle tvořeny z části chrupavkou a k poranění dochází nejčastěji při pádu na zadnici nebo na záda. Léčba je z 99% konzervativní a poranění se v absolutní většině zhojí bez následků. Po dosažení kostní zralosti je třeba k poranění páteře již většího násilí. Nejčastěji dochází k poranění páteře při autonehodách a pádech z výše a nejčastěji je poraněný 1. bederní obratel (L1) na přechodu bederní a hrudní páteře (Obr. 1). V oblasti střední hrudní páteře (obratle T5, T6, T7) existuje typické poranění vzniklé při pádu přes řidítka jízdního kola, nebo motocyklu. Závažnaost poranění je poté úměrná rychlosti ve chvíli nehody. V oblasti krční páteře je nejčastěji poraněn 5. obratel (C5) a bohužel se často jedná o závažná poranění doprovázená postižením míchy a tím i hybnosti končetin (Obr.2).
Pokud si poraníte páteř, je vhodné vyhledat pomoc ve spádovém centru chirurgie páteře. Zde odborný lékař rozhodne o konzervativní nebo chirurgické léčbě. V případě míšního poranění je indikace ve většině případů jasná, neboť pouze chirurgický může akutně odstranit útlak míchy. V případě poranění bez neurologického deficitu jsou kriteria pro operační výkon nestabilita páteře (například tříštivé zlomeniny obratlů, nebo postižení meziobratlových vazů), zúžení páteřního kanálu, nebo změna tvaru páteře oproti stavu před úrazem (nejčastěji se jedná o kyfózu- ohnutí páteře směrem vpřed). Ke stabilizaci se používají na bederní a hrudní páteři stabilizační systémy složené ze šroubů a spojovacích tyčí, nejčastěji implantované ze zadního operačního přístupu (Obr. 1), v oblasti krční páteře šrouby a dlahy implantované většinou z předního operačního přístupu (Obr. 3).
V subakutní péči není výraznějších rozdílů mezi pacienty operovanými a neoperovanými. V případě poranění krční páteře se nakládá krční límec až na dobu třech měsíců, v případě hrudní a bederní páteře je možný buď režim s podpažními berlemi, nebo s korzetem doplněný o omezení sedu, taktéž na dobu třech měsíců.
Ve vyšším věku a u žen po menopause může být skelet postižen osteoporózou. Tato choroba zhoršuje mechanické odolnosti kostí. Mezi typické lokalizace postižení patří bohužel páteř. K poranění páteře je třeba menšího násilí, zraněný často úraz ani nezaznamená a do péče lékařů ho zavedou až přetrvávající bolesti zad. Léčba je ve velké většině konzervativní, alternativou může být miniinvazivní a tím i méně zatěžující metody. Při vertebroplastice se jedná o injektáž postiženého obratle speciálním cementem pomocí tlusté jehly. Tato metoda lze vhodná pouze u starých zhojených zlomenin a neumožňuje navrátit obratlovému tělu původní výšku. Při kyfoplastice je výška obratlového těla restaurována pomocí balónku a při ještě modernější metodě VBS – vertebral body stent (Obr. 4) pomocí kovové klícky, vzniklá dutina se opět vyplní speciálním cementem. Kyfoplastiku a VBS lze použít i u čerstvých poranění. Plná zátěž je povolena dříve, než u klasické operační terapie.